.jpg)
Nikita Sergejevič Chruščov (1894–1971) byl vůdce Sovětského svazu v letech 1953 až 1964. Původně zámečník ze západoruské vesnice vstoupil do komunistické strany a pod patronací Lazara Kaganoviče stoupal v sovětské hierarchii. Během Stalinovy vlády aktivně podporoval velkou čistku a schválil desetitisíce zatčení. Od roku 1938 řídil Ukrajinskou SSR a za velké vlastenecké války se jako politický komisař účastnil obrany Stalingradu. Po válce patřil do Stalinova nejužšího okruhu. Diktátorova smrt v březnu 1953 vyvolala mocenský boj, z něhož Chruščov nakonec vyšel vítězně poté, co odstranil své konkurenty, zejména Beriju a Malenkova. Dne 25. února 1956 na XX. sjezdu strany Chruščov přednesl tajný projev, který odsoudil Stalinovy zločiny a stal se symbolem „chruščovovského tání“, období politického uvolnění.
Chruščov podporoval masovou bytovou výstavbu a růst životní úrovně, ale přes snahu zlepšit zemědělství musel po neúrodě roku 1963 schválit první velké dovozy obilí. Velkými úspěchy byly první umělá družice Země Sputnik 1 v roce 1957 a let Jurije Gagarina v roce 1961. Spoléhání na raketovou techniku vedlo k velkým škrtům v konvenčních ozbrojených silách. Během Chruščovovy vlády došlo k maďarskému povstání roku 1956, jež Sověti potlačili, k roztržce s Čínou a k nejnapjatější fázi studené války, která vyvrcholila karibskou krizí v roce 1962. Řešení této krize stejně jako některé tehdejší reformy vnímala část sovětského vedení jako neúspěch, což vedlo k Chruščovovu sesazení Brežněvovou skupinou 14. října 1964.
